Přepis zvukové nahrávky
29.08.2022
Pořízením audionahrávky dialektologova práce zdaleka nekončí. Zvukový záznam je zapotřebí přepsat, neboť jen tak je možné jazykový materiál podrobit analýze nebo ho využít k jiným účelům, např. k psaní nářečních slovníků. Tím začíná mravenčí práce, vyžadující trpělivost, soustředěnost a cit pro jazyk. Základním principem dialektologických přepisů je zachytit v písmě to, co je skutečně vysloveno (pravidlo: piš, co slyšíš). Výsledný přepis je pak v mnohém odlišný od toho, čemu se běžně vyučuje ve škole...
Základní ponaučení o pořizování přepisů během dialektologické stáže:
- lektorka z nahrávek vybere souvislé pasáže, které stážista přepíše pomocí dialektologického přepisu
- u každého přepisu bude uvedeno: identifikátor nahrávky, ke které se přepisovaná část vztahuje, datum pořízení, časový údaj začátku a konce přepsané části
- je nutno připojit soupis informátorů se základními informacemi o jejich osobě
- pokud v přepisovaném úseku vystupuje více osob, je nutno rozlišit je (např. pomocí písmen: A = explorátor, B = mluvčí M1)
- u přepisu se uvádí číslo nahrávky, počáteční a konečný čas nahrávky, v případě delšího přepisu i další časy pro lepší orientaci ve zvukovém záznamu
- zaznamenáváme vše, jak je řečeno, včetně přeřeků, opakování, splynulin (např. poá = povídá)
- předpokladem kvalitního přepisu jsou kvalitní sluchátka
- doporučený program k poslechu nahrávek: Audacity (volně stažitelný na internetu)
- u některých pasáží je vyžadován opakovaný poslech, zpomalení méně srozumitelných sekvencí
Dialektologická transkripce:
- Pravidla pro vědecký přepis dialektických zápisů (1943; rozšířená verze 1951)
- přepis (transkripce) = písemný záznam zvukové řeči pomocí vhodně zvolených grafických značek
- di, ti, ni → ďi, ťi, ňi: ďivadlo, ťicho, ňit
- dě, tě, ně → ďe, ťe, ňe: ďeťi, šťeňe, ňeco
- mě/mně → mňe nebo mje (podle výslovnosti): mňesto, mjesto
- bě, pě, vě → bje, pje, vje: bježí, spjevák, vjeří
- ů/ú → píšeme pouze ú, např. túň
- i/y, í/ý → rozlišujeme pouze v oblastech, kde se tyto dvě hlásky rozšliují ve výslovnosti (Valašsko, Slezsko), všude jinde píšeme i, í (např. do nohy → v Čechách do nohi, ve Slezsku do nohy)
- v centrálních středomoravských nářečích rozlišujeme e, o a tzv. široké samohlásky e̬, o̬, např. jel × be̬l (= byl), on × do̬b (= dub)
- v některých oblastech se rozlišuje dvojí l, a to: l, ł (tzv. tvrdé l) a l, u̯ (tzv. obalované l)
- příklady asimilací: tužka → tuška, před vchodem → přet fchodem, k matce → k/g matce
- různé nepravidelnosti, které je zapotřebí zohlednit v přepisu: čtiři × štiři; jdu × du; hanba × haňba × hamba; jestli × jesli × esli × ešli × ešle; aj × aji
- další specifika budou stážistům přiblížena v závislosti na zkoumané oblasti
- výraznější hezitační zvuky (hm, hmm ap.) značíme zavináčem: no tag mňe @ dali pokoj
- nedořečená slova značíme hvězdičkou: oňi bu*, budó
- nedokončené věty značíme trojtečkou: Čekali zaťim uš... On bil na cesťe
- nápadný doprovodný rys, jako je smích, pláč, povzdech, píšeme do kulatých závorech, např. (smích)
- nezachycujeme přízvuk, intonaci, melodii
- malá a velká písmena píšeme v souladu s Pravidly českého pravopisu, totéž platí o používání interpunkčních znamének
- jednoduchý příklad transkribovaného textu:
tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne = spisovný záznam
tag dlouho se choďí se džbánem pro vodu, aš se ucho utrhne = dialektologický přepis - další příklady nářečních přepisů viz Český jazykový atlas. Dodatky (zde, s. 349n.), též v publikaci České nářeční texty (Praha 1976)
- O̬ = O, pak Alt+812
- o̬ = o, pak Alt+812
- E̬ = E, pak Alt+812
- e̬ = e, pak Alt+812
- U̯ = U, pak Alt+815
- u̯ = u, pak Alt+815
- Ł = AltGr+l
- ł = AltGr+k
Foto: Vladimír Pokorný
Klávesové zkratky:
